Trénink ve Vraníně aneb jak se nám upekla mašina

Tuto novinku píšu především proto, že chci veřejně poděkovat SDH Vranín za to, že nás pozvali na svůj trénink a mohli jsme si tak zkusit útok se špičkovou technikou. Zároveň i za to, že byli ochotni vyzkoušet naši mašinu, jak na tom vlastně je a co od ní můžeme očekávat, přestože k tomu nakonec nedošlo. Ale pěkně popořadě.

Na noční soutěži v Šebkovicích jsme dostali pozvání od kluků z Vranína, abychom sbalili svoje vybavení, lidi a přijeli k nim někdy na trénink, že si vyzkoušíme lepší techniku a na oplátku oni prubnou tu naši, čeho je schopná a do jaké míry jsou ty spíše podprůměrné časy naše chyba. Samozřejmě jsme souhlasili a domluvili se na neděli odpoledne. 

Do Vranína jsme se vydali ve skoro kompletním složení, chyběl nám akorát Tomáš (béčka), který měl fotbalové utkání. Po příjezdu jsme pomohli natáhnout časomíru a vše bylo připraveno k našemu prvnímu útoku. Šli jsme kompletně s naším vybavením, béčka nám zaběhl Zbyněk (béčkař Vranína). Po problému na mašině a na proudu jsme nastavili výchozí čas na cca 38 sekund. Smotali jsme hadice a začali se připravovat na druhý útok. Chtěli jsme nastartovat mašinu, aby se pořádně zahřála a po zapnutí zapalování se z ní začalo kouřit. Hned jsme věděli, že je něco špatně a taky že ano. Kompletně vyhořel kabel od baterky do spínací skříňky. Bylo jasné, že tím pro dnešek trénink s touto mašinou skončil a nejen pro dnešek. Bohužel jsme se tedy nedozvěděli, za kolik že je schopná dotlačit vodu :-( Na druhou stranu, v sobotu nás čeká soutěž a pořád lepší když vyhořela teď než na tréninku těsně před soutěží. Na základnu jsme teda šoupli mašinu Vranína (spolu se strojníkem, Vlasta šel na béčka), vyměnili savice (naše na jejich mašinu nepasují) a šli na útok. Po obrovských problémech obou poudařů, kteří jsou evidentně zvyklí na větší pohodu a menší tlak naší mašiny, byl výsledný čas snad ještě horší než s naší slabší mašinou.

Další útoky se již šly s kompletním vybavením vranínských. Nejdřív nám kluci ukázali, jak se běhá útok pod dvacet vteřin, načež jsme my jim předvedli, jak se dá takový útok pořádně po..., a tím jsme skončili :-D

Taky jsme okoukali a chceme zkusit u nás, jak se dá trénovat bez toho, aby proudaři museli běhat několik útoků za sebou. Prostě nechají natažené vedení a běhá jen zadní vedení. Velice užitečné na natrénování pořádného koše. Už se těším :o)

Co nám teda vlastně tento neobvyklý trénink přinesl? Především zjištění, že se máme ještě hodně co učit a zdaleka nejsou všichni tak dobří, jak si možná mysleli. Potom také to, že naše mašina opravdu není v pořádku a spíš než sami se svými hranicemi soupeříme s technikou. Každopádně jsme opět byli pozváni, že až budeme mít mašinu v pořádku, tak nám ji borci z Vranína proběhnou. Určitě této nabídky využijeme.